Karel Hladík se narodil v Králově Lhotě u Josefova. V letech 1927 až 29 se vyučil kameníkem v lomu v Štanovicích u Kuksu, poté pracoval až do konce 40 let v kamenické dílně u sochaře Josefa Václava Škody v Hradci Králové. V roce 1940 se dostal na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do ateliéru profesora Jana Laudy. Od roku 1945 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Sochařství u Karla Pokorného. V roce 1947 se v témže ateliéru stal asistentem a od té doby je na Akademii nepřetržitě pedagogicky činný. V roce 1958 se stává členem Skupiny 58, s níž pravidelně vystavuje. Kromě jeho „Sloupu“ před školkou na sídlišti Prosek, můžeme v Praze ve veřejném prostoru obdivovat jeho další sochy třeba „Děti s holoubkem“ na Náměstí svobody v Dejvicích nebo plastiku „Mostaři“ před autobusovým nádražím Florenc, kde byla roku 1982 osazena, ta je považována za jedno z nejlepších a nejmonumentálnějších děl z období socialistického realismu nebo také pamětní desku Franze Kafky z roku 1966 v Maiselově ulici. Roku 1966 utrpěl Karel Hladík ve svém ateliéru smrtelný úraz, na který v roce 1967 umírá.