Národní umělec prof. Jan Hána se narodil 28. října 1927 v Dobronicích u Bechyně, kde začal pracovat v tamější keramické dílně. Po válce studoval krátce na Státní keramické škole v Praze u prof. V. Vokálka, a poté pokračoval ve studiu sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Pokorného (1945-51) a na Výtvarné akademii v Záhřebu v bývalé Jugoslávii u prof. A. Antunace (1947-48). Věnoval se jak sochařské práci spojené s architekturou tak volné lyrické plastice, kterou představovaly především ženské akty. Patří k předním představitelům socialistického realismu v sochařství u nás.V roce 1983 byl jmenován profesorem speciálního sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze. Následující rok byl pak jmenován národním umělcem a v roce 1985 rektorem AVU v Praze. V roce 1984 byl vyznamenán řádem prezidenta Venezuely „Francesco de Miranda“ za vytvoření pomníku Simónu Bolivarovi v Praze – Dejvicích. Mezi jeho další významná sousoší pro veřejný prostor patří Píseň o mé vlasti pro Národní divadlo v Praze (1983) nebo Poslední den války u Prachatic (1986)), Rozpuk života (Jaro) v obchodním centru Labe v Praze – Modřanech (1985), aj.
Zemřel 20. září 1994 v Praze ve věku nedožitých 67 let.