Narodil na Slovensku ve Veľkých Kosihách roku 1923 ruskému revolucionáři sloužícímu za První republiky u finanční stráže, který se synem se roku 1935 přestěhoval na Moravu. Na začátku války byl Jaroslav Vacek jako sedmnáctiletý nakrátko vezněn Gestapem pro pokus o útěk do Ruska, kde chtěl vstoupit do cizinecké armády. Za protektorátu studoval Školu umění ve Zlíně u prof. Vincence Makovského, ale ze školy byl pro "špatné mravy" vyloučen. První společná výstava, které se zúčastnil Umělci národu v Olomouci, byla pořádána ještě pod záštitou protektorátního ministra lidové osvěty Emanuela Moravce. Po válce šel studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval opět u prof. Vincence Makovského a prof. Jana Laudy. Jeho další kolektivní výstavu Výtvarná úroda 1950 v Domě výtvarného umění v Praze již zahajoval její kurátor národní umělec Josef Brož ódou na socialistický realismus .

Umělec Jaroslav Vacek se ale ve svém převážně figurativním sochařském díle umě vyhnul prvoplánové popisnosti spojené Hitlerovskému i Stalinskému pojetí výtvarné tvorby a raději na lidské figuře studoval její základní objemy a vzájemné vztahy k vyjádření abstraktních pocitů. Výsledkem jeho studií přírody jsou tak silně geometrizovaná nebo abstrahovaná torza lidské figury. Svojí tvorbou se tak vedle Miloslava Chlupáče, Karla Kronycha či jeho celoživotního přítele Miloše Zeta řadí k předním představitelům poválečné moderny.

Zajímavé je co Jaroslav Vacek napsal o cenzuře doby Normalizace ve své monografii Sochy : „Nebylo jednoduché výstavu uskutečnit:  výstavy v celostátním měřítku museli schválit představitelé partaje. Mistrem v oboru „jak soudruhy zvládnout“ byl národní umělec Tibor Bartfay. V Bratislavě pány komisaře naložil do auta a než dojeli do trenčínské galerie, jen s podpíráním byli schopni projít výstavními sály. A byly tam i práce, které je tvrdě odhalovaly.“

text: Pavel Karous

podrobné informace o autorovi na abART

Jaroslav Vacek, Shledání, 1982, pískovec


S Čepicí, 1974, cín, reliéf, mateřská školka, Kutná Hora


 Na koni, 1974, cín, mateřská školka, Kutná Hora