Dodnes uznávaný výtvarný umělec Miloslav Chlupáč se narodil v Benešově v roce 1920. Nejprve začal studovat medicínu, ale po uzavření vysokých škol se šel vyučit na kamenosochaře v kamenickém závodě v Kralupech nad Vltavou a v kamenosochařské dílně Otakara Velínského v Praze. Po válce absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Josefa Wagnera. Vedle sochařství se věnoval také malbě a teorii umění. Byl členem umělecké skupiny Máj. V šedesátých letech inicioval společně se známým slovenským sochařem Rudolfem Uhrem první čs. sochařské sympozium ve Vyšných Ružbaších s významnou mezinárodní účastí. V roce 1968 byl zvolen předsedou Blogu tvůrčích skupin. Po roce 1968 se kvůli své funkci v této skupině nemohl účastnit některých veřejných zakázek nebo byly jeho sochy komisí SČVU odmítnuty. Nástupem Normalizace byla pro jeho „politickou nespolehlivost“ většina jeho prácí pro prestižní architektonické projekty a metro, přerušena nebo dokonce odsazena. To byl i případ „Trojice figur“, které byly původně umístěny pro Leninovu třídu (dnešní Evropská) a až v roce 1984 umístěny v pražské zoo.
Miroslav Chlupáč se posléze živil jako topič a koncem 70. let mu bylo dovoleno se živit jako restaurátor. Z dnešního pohledu přesto má v 70. a 80. letech mnoho realizací v architektuře, což dokazuje nejednotnost tehdejších cenzorských mechanismů. Podobným osudem si po okupaci prošlo ještě několik jeho kolegů, jako třeba Olbram Zoubek nebo Rudolf Uher.
 Od roku 1986 vyučuje na letních sochařských akademiích v Salzburgu a ve Wadgassenu v Sársku. Vytvořil řadu soch v zahraničí i Čechách do architektonických i volných prostor (Klagenfurtu, Oggelshausenu, Grenobl, Mexicocity, Kopper, Salzburg, Brno, Praha, Yu-Zi (Čína) aj.).
 Chlupáčova tvorba vychází z figurativních stejně tak jako s abstraktních kořenů a tradičně respektuje materiál, v kterém realizoval, v tomto ohledu nijak nevybočuje ze stylu své generace. Rovněž je u něho znát silný vliv předválečného českého kubismu. Rozhodně se však neuchyluje k nápodobě a jeho objekty se vyznačují silným vnitřním přesvědčením, neochotou se přizpůsobit a líbit, až po vytvoření vlastní brutální estetiky. Proto jeho monumentální nekompromisní sochy pro architekturu patří mezi ty nejlepší v československé moderně druhé poloviny 20. století. Miloslav Chlupáč pracoval doslova do posledního dne ve svém ateliéru v Kobylisích, kde zemřel v roce 2008.

Pavel Karous