sochy: 

Olbram Zoubek se narodil v Praze 21. dubna 1926. Nejdříve se hlásil na umělecko-průmyslovou školu v Praze, ale nebyl přijat a proto nastoupil na kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského. V letech 1945–1952, po úspěšném složení zkoušek, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Wagnera. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské činnosti. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1951 uzavřel sňatek se spolužačkou, dnes světově uznávanou sochařkou Evou Kmentovou, se kterou v 60. letech realizoval několik abstraktních dekorativních objektů pro architekturu. Je členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa, Nové skupiny a Umělecké besedy. Zoubkův osobitý styl je charakteristický subtilním vytvarováním figurativních plastik s výraznou vertikalitou s expresivně modelovaným povrchem, ze kterých můžeme vypozorovat vliv švýcarského sochaře Alberta Giacomettiho. Zoubek po té co z roce 1969 odlil posmrtné masky Janovi Palachovi a Janovi Zajíci se mohl věnovat pouze restaurátorské činnosti. Návrhy sochařských realizací pro architekturu až do druhé poloviny 80. let mu pro jako „politickou nespolehlivost“ byly ze soutěží většinou vyřazovány.

text: Pavel Karous