Václav Cigler se narodil v roce 1929 ve Vsetíně.  V letech 1948 až 1951 studoval na Střední odborné škole sklářské v Novém Boru a v roce 1957 absolvoval na VŠUP v Praze u profesora Josefa Kaplického v ateliéru Skla. Od roku 1964 založil a vedl ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. V tomto progresivním a experimentálním prostředí,  jež vytvořil, se studenti i vedení nevěnovali jenom užití transparentních materiálů v architektuře a designu, ale i utopickým a futurologickým projektům. Podařilo se mu vychovat až do roku 1979, kdy atelier opustil, celou generaci zajímavých osobností slovenské umělecké scény. Václav Cigler byl, kromě pedagogické činnosti a experimentům věnujícím se radikálnímu designu, také mimořádně produktivním tvůrcem plastických skleněných objektů z broušeného skla, osvětlovadel, skleněných a kovových autorských šperků, prostorových projektů a světelných skleněných kompozic v české, slovenské i zahraniční moderní architektuře. Má také čtyři monumentální realizace v pražském metru. Patřil mezi ně unikátní světelný objekt v průchodu ve stanici Náměstí Míru. Tento obří nakloněný válec procházel šikmo stropem vestibulu stanice a byl zakončen množinou světelných bodů. O tomto objektu do časopisu Architektura ČSR 3/1979 napsal Evžen Kyllar - hlavní architekt pražského metra: „Jejich výtvarný účin byl založen na rozsvěcování a zhášení jednotlivých žárovkových svítidel, v závislosti na biorytmech řízených programátorem. Dynamismus světelných efektů od pulzace bodů přes rozptýlené a sevřené skupiny až po působení plošné odpovídá účinkům metra v životě růstu a proměnách naší metropole.“ Škoda je, že tato mimořádně progresivní, kinetická, site specific instalace, řízená programem z roku 1978, „musela“ v 90. letech ustoupit komerčnímu využití prostoru vestibulu (trafika, sázková kancelář).  Jeho tři skleněné stély pro vestibul metra Náměstí republiky byly zase odstraněny při přestavbě průchodu stanice, kvůli napojení na obchodní dům Paladium a přesunuty do neveřejných prostorů manažerského vedení obchodního domu a tak tyto vzácné abstraktní artefakty z roku 1983, které vznikly a byly zaplaceny z daní „československého pracujícího lidu“, slouží jen pár jednotlivcům. Skleněné obklady na stěnách tunelu za kolejištěm ve stejné stanici byly poškozeny a zničeny při povodni. Naštěstí se je podařilo z větší části obnovit. Světelné objekty ve stanici metra Křižíkova z roku 1988 byly pro změnu odstraněny v 90. letech kvůli trafice. A tak nám nezbývá, chceme li obdivovat předlistopadové realizace pro architekturu našeho neúnavného sklářského experimentátora, musíme vyrazit na Slovensko.

Realizace v architektuře 70. a 80. letech:
1967-74 světelné objekty, Slovenské národní divadlo, Bratislava, Slovensko
1967-74 skleněný objekt, foyer budovy Matice slovenské, Martin, Slovensko
1974 světelné objekty, Bratislavský hrad, Bratislava, Slovensko
1975 světelné objekty, budova Academie Istropolitany, Bratislava, Slovensko
1977 světelné objekty, lázně Dudince, Slovensko
1977 světelný objekt, Památník Slovenského národního povstání, Banská Bystrica, Slovensko
1978 světelný objekt, stanice metra Náměstí Míru, Praha, Česko
1979 světelný objekt, Dům kultury, Banská Bystrica, Slovensko
1979 světelný objekt, budova slovenské vlády, Bratislava, Slovensko
1983-1985 skleněné stély, stanice metra Náměstí Republiky, Praha, Česko
 1985 obklady, sklo, stanice metra Náměstí Republiky, Praha, Česko
1988 skleněný objekt, stanice metra Křižíkova, Praha, Česko

text: Pavel Karous