Sochař a restaurátor Olbram Zoubek se narodil v Praze 21. dubna 1926. Nejdříve se hlásil na umělecko-průmyslovou školu v Praze, ale nebyl přijat, a proto nastoupil na kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského. V letech 1945 až 1952, po úspěšném složení zkoušek, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v sochařském ateliéru u profesora Josefa Wagnera. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské činnosti. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V témže roce také uzavřel sňatek se spolužačkou, dnes světově uznávanou sochařkou Evou Kmentovou, se kterou v 60. letech realizoval několik progresivních, abstraktních a dekorativních objektů pro architekturu a nadčasových dětských prolézaček do veřejného prostoru. Byl členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa, Nové skupiny a Umělecké besedy. Zoubkův osobitý styl od konce 60. et je charakteristický subtilním vytvarováním figurativních plastik s výraznou vertikalitou s expresivně modelovaným povrchem, ze kterých můžeme vypozorovat vliv švýcarského sochaře Alberta Giacomettiho. V roce 1969 odlil jako protestní gesto posmrtné masky Janovi Palachovi a Janovi Zajíci a za vrcholné normalizace se mohl věnovat pouze restaurátorské činnosti. Vysloužil si dlouhodobý zákaz vystavovat ve státních galeriích a jeho jméno nesmělo být publikováno, přesto má v 70. a 80. letech jenom v Praze deset monumentálních soch ve veřejném prostoru. Jeho příklad dokazuje, že tehdejší cenzorský aparát postupovala nejednotně. V rámci tehdejšího systému výběru díla do architektury pomocí soutěže nebo výběrového řízení, mohli realizovat i ti tvůrci, kteří jinak byli s režimem v otevřeně nepřátelském poměru. Porevoluční režim si v 90. letech z politických důvodů Zoubka vybral pro svoji sebeprezentaci a tím byla jeho tvorba devalvována nadužíváním a repetetivností až do vyprázdnění obsahu i formy, a to v době, kdy už byl autor za tvůrčím zenitem. Jeho tvorba z 50., 60. a 70. let ovšem patří k tomu nejlepšímu, co v té době vznikalo a stala se nesmrtelnou. Sochař Olbram Zoubek zemřel v Praze 15. června roku 2017.

text: Pavel Karous